 |  |  | | | | | Výchozí situace a problémy, které Projekt řeší
Ve městě Sázava – nedaleko centra a mimo areál Skláren Kavalier, a.s. – stojí budova sklářské hutě František č.p. 218, postavená v roce 1882. Jedná se o nejstarší dochovanou sázavskou huť. Huť je více jak deset let mimo provoz. Budova hutě je ve velmi špatném stavebně technickém stavu.
Huť se zastavěným pozemkem je ve vlastnictví Skláren Kavalier, a.s.
Budova hutě František se nachází mezi ulicemi Na Křemelce a Na Kácku, uprostřed bytové zástavby.
Stavba hutě František je jedinečná svým technickým provedením a historickým významem a tvoří výraznou dominantu k okolním stavbám.
Stavbu hutě František zahájil syn Františka Kavaliera Josef na počátku roku 1882. Huť byla vybavena ještě tradiční pecí pro přímý otop dřívím s volným odtahem spalin střešním průduchem. Stavba hutě byla ukončena na podzim téhož roku. 2.11.1882, tedy před 126 lety, byl zahájen provoz pece na Františku. Tavení však probíhalo s potížemi, za nedostatečných teplot a trvalo dlouho. Příčina byla pravděpodobně ve vlhkém terénu a vysoké hladině spodní vody.
12. května 1883 byl provoz klasické přímotopné pece na Františku zastaven a výroba byla přenesena na původní Svatoprokopskou huť. Na huti František, se mezitím urychleně stavěla nová moderní regenerativní dvanáctipánvová pec s předehřívacími komorami, Siemensův generátor pro výrobu plynu z dříví, kanálový odtahový systém a nezbytný 36 metrů vysoký komín. 14. ledna 1884 bylo na huti František poprvé utaveno sklo na peci s plynovým otopem a pec na Svatoprokopské huti mohla být po 46 letech jejího provozu zbořena. Nový způsob tavení skla na huti František znamenal významnou modernizaci výroby. V krátké době přešla huť na 24 hodinový cyklus tavení a zpracování skla. Skláři již nenastupovali do práce v různou denní dobu na znamení taviče, že je sklo utaveno, ale pravidelně ráno, zatímco tavení probíhalo odpoledne a v noci. Podstatně, až o 150°C vyšší teplota tavení, umožnila zlepšit výrazně kvalitu kavalierských tvrdých skel. Až paradoxně se to projevilo na zvlášť tvrdém skle INFUSIBLE, které se na staré peci nedalo vůbec dočeřit, takže mírná bublinatost výrobků byla zákazníky uznávána jako charakteristický znak kvalierských výrobků. Traduje se, že když odběratelé dostali první výrobky ze skla, utaveného na nové peci bez bublinek, protestovali, protože nevěřili, že se jedná o stejně kvalitní sklo jako u dřívějších dodávek.
Přelom osmdesátých a devadesátých let 19. století přinesl firmě Josef Kavalier dvě významná výročí. Roku 1887 oslavili 50. výročí založení sklářské hutě v Sázavě a v roce 1891 se Josef dožil 60-ti let. Obě výročí byla v obchodním styku propagačně využita. Stálí obchodní partneři poslali osobní blahopřání doprovázená, jak bylo dobovým zvykem, vlastní fotografií s věnováním. Soubor blahopřání, které si dal Josef Kavalier svázat do přepychově zdobeného foliantu, je svědectvím o šíři obchodních styků Kavalierových skláren, které sahaly od carského Ruska a Číny až ke Spojeným státům americkým.
V roce 1891 byla uspořádána nejvýznamnější celonárodní akce té doby: Jubilejní výstava v Praze. Kavalierovy sklárny se jí zúčastnily rozsáhlou a velkoryse instalovanou expozicí v ústřední dvoraně Průmyslového paláce. Expozice poutala velkou pozornost veřejnosti a také tehdejší tisk ji často pochvalně komentoval.
Ve 2. polovině 90.let, pravděpodobně v roce 1896, syn Josefa Kavalíra Vladimír, uspořádal a vydal po čtyřiceti letech nový prodejní katalog Skláren Kavalier. Katalog o 32 stranách představuje proti předchozímu ceníku z roku 1856 pětinásobné rozšíření sortimentu a dokládá rozvoj výrobního programu laboratorního a technického skla od 50.let 19. století. Svým obsahem 160 typů výrobků a 1.200 velikostních a tvarových provedení představuje katalog úplný soubor tehdejšího laboratorního skla.
Huť František, ke které byl počátkem 20.století přistavěn sklad a rafinerie, umožnila shora uvedený rozvoj a přenesla celou řadu výhod: zvýšení teplot urychlilo tavení, zavedl se denní pravidelný cyklus, pravidelná pracovní doba, pec šla operativně ovládat, zlepšila se kvalita skla, spaliny odtáhl vysoký komín, podstatně se zlepšilo ovzduší huti, postavily se temperovací pece a postupně se od pece oddělilo pukání, broušení, zapalování – celý režim se změnil.
Huť František měla však ještě jednu výhodu. Všechno, co sklářská huť potřebovala i co vyrobila, bylo možno přivést i odvést koňským potahem, jen palivové dřevo muselo být na místě, bylo ho potřeba příliš mnoho. Proto byly sklářské hutě a je obklopující sklářské osady zakládány v lesích. Život lesní sklářské hutě trval zpravidla 30 až 40 let. Za tuto dobu huť spotřebovala palivo z celého okolí v dosahu ekonomické dopravy, huť se musela opustit a nechat zchátrat.
Huť František však nebyla lesní sklářskou hutí, neboť stojí pár desítek metrů od řeky Sázavy, po které se dřevo do hutě plavilo ze šternberského panství. Životnost hutě z tohoto důvodu byla prakticky neomezená.
 | |
|
|